Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zajímavosti

 


Florbal

 

Co to ten Florbal vlastně je?


Florbal je kolektivní halový sport podobný pozemnímu hokeji. Vzniknul v 70.letech 20.století ve Švédsku, které je také hlavní florbalovou velmocí. I když to je pouze něco málo přes 40 let, styl hry se od "florbalového pravěku" diametrálně změnil - více ve florbalové historii . Hraje se na hřišti o rozměrech 40×20 metrů s lehkým dutým plastovým míčkem. Stejně jako v hokeji se hraje 5+1, tj. 5 hráčů v poli a gólman. Na florbal jsou také speciální florbalové hole a cílem této hry (jako ostatně ve většině kolektivních sportů) je vstřelit více branek než soupeř. Na rozdíl od hokeje brankáři nemají hokejku. Pokud byste se blíže zajímaly o pravidla florbalu, i ty se na naší stránce nacházejí.

 

 

No, je to tedy napodobeni hokeje, akorát tam chybí ten led, ale co je na tom zajímavého?


Florbal - je často označován jako sport budoucnosti. Ptáte se proč ? Odpověď naleznete po chvíli sledování tohoto sportu. Zejména pro jeho jedinečnost, jednoduchost, a hlavně, snadnou dostupnost. K jeho hraní nepotřebujete prakticky nic. Žádnou drahou hokejovou halu, ani vybavení za desetitisíce. Bohatě vám postačí jediná florbalka, míček a pár kamarádů. Hlavně kvůli tomu se stává čím dál tím více oblíbený, zejména na školách aj. Florbal je krásný, rychlý sport, v jediném utkání není výjimečné dvojciferné skóre, takže se při jeho sledování rozhodně nebudete nudit. Na rozdíl od jiných míčových sportů není florbal natolik svázán taktikou a hlavní snahou je vstřelit gól, a ne neustálé(taktické) bránění jaké známe např. z fotbalu. V každém florbalovém zápase najdete krásné technické kousky( pravidelně i frestylové prvky), gólové akce...

 

Výběr florbalové hole

Už vás nebaví si florbalku pořád jen půjčovat, a chtěli byste lepší? Zlomili jste starou nebo si prostě jen chcete dopřát novou hůl? Tak to jste zde správně zde máte pár rad jak se vyznat v nepřeberném množství hokejek a informací a vybrat pro vás tu pravou.

1. Zahnutí čepele

Ze všeho nejdůležitější ze zahnutí čepele - pravé nebo levé. Taky se vám to pořád plete? Takže jak to zjistit. Chytněte oběma rukama florbalku nebo jakoukoliv tyč a zkuste odehrát imaginární míček. Na jakou stranu vám to přijde přirozenější tak takové zahnutí byste si měli zvolit - levá ruka drží tyč níž, pak volte zahnutí levé a samozřejmě naopak.

2. Délka

Také enormně důležitá vlastnost. Kladete si otázku proč je délka tak důležitá. Správná délka florbalku má zásadní vliv na kontrolu míčku a přesnost s prudkostí střely. A co se stane pokud není délka správná?

Příliš krátká florbalka:

V tomto případě je hlavním problémem malý dosah a hlavně nebezpečí zranění zad z neúměrného předklonu.

Příliš dlouhá florbalka:

I přílišná délka má svá negativa. Především pomalá práce s míčkem, špatná střelba a v neposlední řadě míček je daleko od těla - Ale v tomto případě to není tak jednoznačné. Setkal jsem se i s lidmi co si radši koupili delší hokejku právě díky jejímu delšímu dosahu.

Základní poučkou je že by měla dosahovat přibližně po pupek. Níže již přesnější tabulka.

Správná délka florbalky
Vaše výška Délka florbalky
100 - 120 cm 60 cm
120 - 140 cm 70 cm, 75 cm
140 - 150 cm 80 cm
150 - 160 cm 85 cm, 87cm
160 - 175 cm 91 cm, 92 cm
175 - 190 cm 95 cm, 96 cm
   > 190 cm 99cm, 100 cm, 101cm, 104 cm...

3. Tvrdost

Aneb co to tvrdost vlastně znamená. Ty co to nezajímá můžou s klidným srdcem přejít na tabulku níže, ovšem pro zájemce vysvětlení.
Tvrdost je měřena jako velikost horizontálního ohnutí hole při působí síly o velikosti 10 Newtonů kolmo k podlaze. Ani zde to není přesně zaškatlkováno. Dost často to bývá individuální a zkušenější hráči jistě vědí co je pro ně nejlepší, ale takoví asi tento článek číst nebudou. Obecně platí - čím těžší hráč tím tvrdší hokejka. Dále se u povětšinou tvrdých obránců doporučuje tvrdší, zato u techničtějších útočníků měkčí viz tabulka:

Správná tvrdost florbalky
Vaše hmotnost Tvrdost florbalky
0 - 50 kg 32 - 36 mm
50 - 60 kg 30 - 32 mm
60 - 75 kg 27 - 30 mm
75 - 90 kg 25 - 27mm
   > 90 kg 19 - 25 mm

Hodnoty jsou spíše orientační

4. Tvrdost čepele

Tato vlastnost je taktéž velmi individuální záležitostí a začátečníkovi to může být jedno. I zde stejně jako u tvrdosti celé hole platí že tvrdší čepel patří do rukou drsného obránce, měkká pro hračičky do útoku a střední pro všechny.

5.Vlastnosti čepelí

 

Vrtule

čím je špička čepele otevřenější směrem vzhůru, tím výše budeš střílet. Když bude vrtule přiliž velká hrozí ti, že každou střelou přestřelíš branku.

Hloubka

čím hlubší čepel bude tím lépe a rychleji budeš střílet tahem. Naopak když bude v čepeli malá hloubka tím lépe budeš nahrávat a střílet příklepem. Sklon: je úhel mezi čepelí a shaftem. Čím větší tím dále od těla budeš hrát a naopak čím menší úhel tím blíže u těla budeš hrát.

 

6. Ostatní vlastnosti

Každá hokejka bude samozřejmě vynášena výrobci do nebe a každá její nová technologie bude ta nejlepší a materiál ten nejpevnější a nejlehčí zároveň. Proto je nutno brát popisky hokejek s rezervou.
Někdy bývá uveden materiál hole, druh omotávky, typ čepele, váha, typ rukojeti (válec nebo ovál)... Takže hezky po pořádku v současnosti je naprostá většina holí vyráběna z karbonových vláken - která jsou jistotou, občas se objeví i grafitová hůl s tou sice nemám zkušenosti ale že by byla špatná se rozhodně říct nedá. Z následujících se zobecnit dá snad už jen váha, i když není to jen váha jako spíš samotné vyvážení hokejky, to ale bohužel z žádných popisků nepoznáte. Ostatní vlastnosti už jsou naprosto individuální záležitostí jedince a rozhodnout lze pouze po několika měsících hraní. Obecně ale platí snad z výjimkou těch nejdražších že kvalita bývá přímo úměrná ceně. Toť vše k výběru hokejky, doufám že si i s mojí pomocí zvolíte florbalku která bude nejlépe vyhovovat právě vám a v případě špatného výběru moji stránku hned nezatratíte.

 

 

Základní triky Freestylu

 

Slovo freestyle lze přeložit jako styl volný nebo volný způsob, V případě florbalu je to kouzlení s holí a míčkem volným způsobem. Existuje celá řada jasně rozpoznatelných triků a některé z nich už mají své pojmenování – nejčastěji se jedná o slovní výpůjčky ze západní anglosaštiny. V Česku jsme začali používat fonetickou variantu slova freestyle a mluvíme o fríčku. Než se pustím do popisování několika ustálených a akceptovaných termínů a jejich variant, rád bych se zmínil, že maséři i další fríčkaři rozeznávají základní fríčko (základ) a fríčko extrémní (extrém). Hranice mezi dvěma kategoriemi se posouvá a někdy smazává. Základní fríčko je jednodušší, má omezené portfolio cviků (tak třeba pět), dá se celkem brzo v základní formě naučit, zvládne jej širší okruh uživatelů, po dobrém zvládnutí se stává zbraní, lze jej zapojit a využít ve hře a nevyžaduje záhyb 3 cm. Extrémní fríčko zahrnuje těžší tríčky, je třeba jej více a častěji trénovat, do hry obvykle nelze zapojit zejména kvůli pohybu čepele nad úrovní kolen a pasu a akrobatickým prvkům (sed, leh, kotoul atd.) a vyžaduje nejlépe 3 cm. Každý florbalista (pro jednoduchost v mužském rodě, ale patří sem i florbalistky) si určitě vyzkoušel pinkání na hraně čepele. To se hodí i do hry například při tečování nebo zpracování skákajícího míče nebo pro diváky. Pinkání na hraně má několik podob. Může být jednoduché, s protočením čepele v ruce, zatím co míček je ve vzduchu, opsání kruhu kolem letícího míčku. Může být i složité s odrazem míčku do výšky nebo tím, že se pinká nízko nad čepelí ve vysoké rychlosti. Výška a rychlost se kombinuje nebo se zapojí otočka o 360 stupňů, jak je libo. Pinkání na hraně je efektivní v kombinaci s jinými triky. Pinkat lze nejenom na horní hraně a před sebou - variant je prostě mnoho: za zády, nad hlavou, mezi nohama a dokonce v omezeném rozsahu se zavázanýma očima, kdy borec spoléhá na jemný cit v dlani a rukou a pinká naslepo (fakt se to dá, viděl jsem to u letošního juniorského mistra na tréninku). Pinkání lze přesunou na hůl nebo na špunt hole a mezi jednotlivými místy kombinovat nebo dokonce odrazit míček i od těla. Jeden norský borec to ukázal na Czech Openu 2005. Škoda jen, že jeho portfolio triků bylo omezené a v krvi kolovalo české pivo, byl to bavič a naznačil, že žonglování má ve fríčku své místo. Přesto se paradoxně nejedná o vysoce hodnocený trik, ale patří do základního repertoáru fríčkaře a zvyšuje cit pro míček. Po pinkání přichází na řadu trik, který zkouší snad každý, od elévů po veterány. Je to „single“ neboli „basic swing“. Jedná se o jednoduchý švih z jedné strany na druhou (zleva doprava či naopak, podle toho, na kterou stranu hraješ), obvykle tak deset čísel nad zemí. V exhibicích je tento trik přechodovým a borci jej dělají metr nad zemí nebo nad hlavou nebo v leže nad sebou, prostě všelijak. Jeho základní charakteristikou je přesun z jedné strany na druhou v oblouku. Nejlepší je začínat z forhendu. Někdo to nacvičuje nejdříve na zemi, vodí míček na čepeli, opisuje před sebou oblouk, jako když seče trávu kosou. To je fajn, ve hře se to také hodí, ale můžeš začít rovnou. Důležité je, že pohyb začíná až za úrovní těla, nikoli před tělem, a hlavně v klidu, ne jako když tě někdo dloubne do boku nebo jinam. Po dobrém zvládnutí triku borci pohyb zkracují, ale ze začátku je třeba trpělivě a v klídku trénovat v plném rozsahu pohybu. Jakmile se ti to podaří na místě, zvedni hlavu, nedívej se na ruce ani míček a zkus udělat pár kroků do strany, dopředu nebo dozadu. V dalším stádiu začni normálně chodit do všech směrů a třeba popoběhni, zrychli nebo zpomal. Základní švih můžeš dělat i jednou rukou (osobně jsem se jej naučil nejdříve jednou rukou) a přesunout jej do strany a začít běhat. Když se ti při tréninku smějí, nenechej se odradit. Trénovat fríčko můžeš kdekoli. Naše oblíbené místo je u výtahu na chodbě nebo v parku. No a když tento trik zvládneš, překvapíš během tréninku pěknou s týmem fríčkovou přihrávkou a vezmeš si trochu respektu zpět. Obrázek 1 ukazuje, kde musíš stát a kudy vést hůl s míčkem při nácviku základního švihu. Pokud hraješ nalevo, začni zleva. Pokud hraješ napravo, začni zprava. Obrázek 2 ukazuje variantu do běhu, pokud hraješ nalevo.

Střední triky

Po krátké odmlce pokračujeme odkrývat kouzla zvaná freestyle... Doufám, že single nebo basic swing zvládáš celkem v pohodě. Ono stejně chvíli potrvá, než si ten který cvik opravdu „sedne“. Dalším, velmi populárním trikem je „loop“ neboli smyčka. Mnozí jej znají jako pod názvem runestik. Proslavil jej švédský florbalista Peter Runnestig. Jedná se o tríček, který otevírá dveře složitějším parádičkám. Ve hře jej uplatníš ojediněle a vlastně často z něj využiješ pouze jednu fázi. Ve hře se smyčka provádí do výše kolen, v extrémní fríčku metr nad zemí, vedle těla nebo vertikálně s ukončením před nebo za hlavou, v sedě nebo vleže, prostě všelijak. U smyčky prožiješ kýženou svobodu v provádění triků, neboť začneš kombinovat smyčku před tělem, pinkání nebo single a vytvářet kreace. Někomu se to povede hned, někomu až za den, někdo se trápí i několik týdnů. Mně to trvalo několik týdnů. Snad proto mohu povzbudit všechny částečně zklamané skutečné nebo falešné začátečníky. Ono se to poddá. Osobně nejdůležitější krok jsem udělal, když jsem se vyklidnil do pohody a přestal při provádění smyčky spěchat. Doporučuji smyčku trénovat téměř do nekonečna, dokud nezískáš pocit neuvěřitelné lehkosti bytí. Smyčka je taky jakýmsi ukazatelem zahnutí čepele. Opět se dostávám k tématu „ideálního záhybu“. Jak jsem se zmínil, ideální záhyb vlastně neexistuje. Každý hýbe rukama pod jiným sklonem a z jiné výšky. Nicméně na smyčce lze vyzkoušet, zda záhyb sedí, zda se v něm míček kvrdlá nebo zda je vůbec vhodný na fríčko. Čím víc budeš trénovat, tím menší záhyb budeš potřebovat. Někdo říká, že je třeba udělat záhyb klidně 3,5 cm a trénovat a pak postupně ubírat. Nevím, mně přijde, že záhyb 3 cm je skutečné maximum a větší záhyb by nedával smysl. Raději nespěchej a zkoušej se záhybem do limitu. Pokud hraješ nalevo, začni zleva. Pokud hraješ napravo, začni zprava. Jakmile se dostaneš do pohybu zpět, opiš před sebou smyčku a nazpět to samé. Často se stává, že smyčka jedním směrem funguje a naopak to padá. Důležité je zachovat klid a uvědomit si, že smyčka cestou zpět má stejný tvar a je třeba se trochu víc snažit a pokusit se o stejný tvar. Pozor: ze začátku bolí záda zejména proto, že vše děláš v křeči. Není třeba vše urvat najednou. Fríčko je cesta a nácvik lze přirovnat k nácviku katy v karate.

ATW – around the world

Následující tríček hodně zvedá sebevědomí. Není totiž moc složitý a lze jej trénovat i s unavenýma rukama a zvládne je i florbalista veterán. Říkáme mu á-té-véčko, cesta kolem světa nebo kruh. Nejlépe je začít před sebou a opisovat kružnici, klidně oběma směry. Někomu sedí více ten či onen směr. S ATW před tělem v úrovni hrudníku si člověk odpočine, občas přivře i oči. Kružnice může mít veliký nebo malý poloměr, můžeme ji kreslit rychle nebo pomalu, kombinovat se smyčkou, zvednou mírně nad hlavu a otáčet se při tom kolem osy. Zkrátka, je to vděčný kousek. Attenzione: ATW mezi nohama nebo za zády je těžší. Pokud se ale daří před tělem, je jasné, že časem půjde i v jiných polohách. Na letošních pražských hrách a Czech Open patřilo ATW k často uplatňovaným záležitostem a kdo jej uměl rychleji a přesněji, měl výhodu. V

Mezi kopyta – between the legs

Tento kousek vypadá složitě, většinou se nepovede napoprvé, ale přináší patřičné uspokojení. Jedná se totiž o složitější manipulaci nejenom s holí, ale také s tělem. Postup je zhruba následující. Nabereš míček do základního švihu, cestou zpět uděláš uprostřed smyčku, ale místo dokončení po směru zasuneš hůl mezi nohy a smyčku dokončíš tam. Cesta zpět je pak libovolná: buď vše provedeš stejně, nebo jednoduše hůl vytáhneš ven a přejdeš do jiného triku, nebo míček z čepele vyhodíš. V poloze mezi nohama lze také pokračovat do jiných triků. O tom potom. Vyšší složitost uvádím proto, že při jízdě mezi nohy se musíš předklonit. Ze začátku tě to bude nutit nadzvedávat nohu, budeš mít pocit, že se tam nevejdeš. Po čase tréninku se však uvolníš a mezi kopyta provedeš v různých modifikacích. Tento kousek ve hře nelze moc uplatnit, ale pomáhá při orientaci kolem těla v předklonu a povzbuzuje stabilitu. Pokud zvládáš mezi nohy dokonale, dá se z této pozice přihrát parádička. Tvůj spoluhráč/ka to ale musí čekat. Velmi ojediněle se tímto tríčkem osvobodíš ze situace, kdy tě zdvojí nebo ztrojí, nebo alespoň přihraješ. Máme to vyzkoušeno. I tak však platí, že mezi kozy je přechodovým tríčkem a je spíš pohledný než účinný.

 

Rozdíly v chytání mužů a žen? Moc zásadních jich není, míní kouč Jaroslav Marks

28.1.2012 | METODIKA

Rozdíly v chytání mužů a žen? Moc zásadních jich není, míní kouč Jaroslav Marks
Jan Binder a Ester Brunclíková. Oba hájí branku Chodova, každý má ale jiný styl. — Foto: Martin Flousek

Je rozdíl, pokud je v brance muž, nebo žena? A když ano, tak v čem především? Na tyhle otázky hledali odpověď 3 oslovení experti. Trenér mnoha reprezentačních týmů a bývalý brankář Sokola Jaroměř Jaroslav Marks, brankář Mladé Boleslavi Ivan Ponomarev a gólmanka Martina Sitková, jež momentálně hájí barvy vítkovického béčka.
 

Jako první přináší svůj pohled trenér ženského a juniorského národního týmu Slovenska a také třetiligového Trutnova Jaroslav Marks. „Pokusím se definovat rozdíly v činnostech brankářů a brankářek. Nejprve musím předeslat, že jsem se speciálně tímto problémem nezabýval, že jsem nevycházel z žádných rozborů nebo statistik, ale že se jedná o mé postřehy z trenérského působení u různých družstev,“ přibližuje.

Jaroslav Marks má zkušenosti s oběma styly, vedl mužskou i ženskou reprezentaci.

Činnosti brankářů si Marks rozdělil podle metodiky a pokoušel se v nich najít rozdíly, nebo naopak shody v chytání mužů a žen. Tady jsou jeho závěry…

Základní postoj
„Je velmi individuální záležitostí, podstatné rozdíly v něm mezi muži a ženami nejsou.“

Pohyb
„Základní pohyb je pro obě skupiny opět bez větších rozdílů: brankáři se více snaží zabránit vstřelení branky všemi možnými i ‚nemožnými‘ způsoby. Také ve větší míře zachytávají míčky ve větší vzdálenosti kolem celé branky i mimo brankoviště.“

Chytání a vyrážení
„Brankáři mají rychlejší reakci na střely než brankářky. Důvodem toho je vyšší rychlost míčku u mužských kategorií a tedy i přizpůsobení se této rychlosti samotnými brankáři.“

Co se týče výšky, mají navrch muži. Liberecký Lukáš Bauer je toho vedle Ester Brunclíkové jasným důkazem.

Zmenšování střeleckého úhlu
„Rozdíly u mužů a žen v podstatě nejsou. Odlišnosti pocházejí jen z délky chytání, tedy z praxe. Čím více odchytaných zápasů s kvalitními soupeři (nebo na tréninku), tím lepší zmenšování střeleckého úhlu.“

Činnost při přečíslení a situaci 1-1
Viz výše.

Výhozy
„Zakládání útoku:  u mužů jsou výhozy rychlejší, přesnější a ve větší míře i vhodnější z hlediska taktického použití.“

Činnost při standardních situacích
„Opět záleží na individualitě brankáře a především na jeho zkušenostech a jeho schopnostech řídit slovně celou obrannou činnost. Přesto bych se klonil k názoru, že muži dokážou (především při samostatných nájezdech) lépe číst soupeře, ‚nabízet‘ mu snadné skórování, kterému se snaží vzápětí zabránit.“

Shrnutí
„Obecně tedy podle mě není mnoho zásadních rozdílů v chytání mužů a žen. Daleko podstatnější jsou individuální schopnosti, tréninková píle, zájem o chytání a s tím související. přemýšlení o hře, ‚čtení‘ hry soupeřů a především jeho hráčských individualit a snaha neustále se zlepšovat.“

 

 

Bolestem kolen lze zabránit posilováním svalů na nohou. Co a jak správně dělat?

25.1.2012 | FYZIOTERAPIE

Bolestem kolen lze zabránit posilováním svalů na nohou. Co a jak správně dělat?
Posilovat stehenní svaly lze jednoduše i bez fitness strojů. V praxi to předvádí chodovská gólmanka Ester Brunclíková. — Foto: Martin Flousek

O kolenním kloubu už máte alespoň částečnou představu. Pustíme se tedy do praxe – vzniku bolestí kloubu lze předejít, nebo je zmírnit, správným tréninkem. Jaké prvky v něm nesmějí chybět a jak mají být správně prováděny?
 

Do správného tréninku brankáře by mělo patřit:
1. rovnoměrné posilování svalů dolních končetin
2. důkladné protažení svalů dolních končetin
3. balanční cvičení – senzomotorická stimulace
4. kompenzační cvičení čili sport nezatěžující kolena
5. dostatečný odpočinek, relaxace
6. taping, kinesiotaping (při už vzniklých obtížích)

Začneme s posilováním svalů dolních končetin, které je bezesporu nesmírně důležitým prvkem tréninku. Tyto svaly jsou při chytání využívány asi nejvíce, ale také nerovnováha mezi nimi, nebo jejich částmi, může vést k bolestem kolen. (viz. předchozí články)

Čtyřhlavý sval stehenní (m.quadriceps femoris)
Tento sval působí především napnutí v koleni (extenzi), pokrčení (flexi) v kyčli a zajišťuje stabilitu čéšky. Proto při jeho posilování musíme dbát na vyváženost a posilovat všechny jeho hlavy rovnoměrně. Největší práci budete mít s hlavou vnitřní, která je právě tou nejdůležitější částí svalu pro stabilitu čéšky, ale i celého kolene. Bývá nejslabší, a i když ji posilujete, má stále tendenci slábnout, takže musíte být opravdu důslední a cvičit cíleně.

Klasickým posilovacím cvikem na čtyřhlavý sval stehenní je tzv. předkopávání, které určitě z posilovny znáte. Ten, kdo nemá možnost chodit do posilovny, nemusí zoufat, protože tento cvik lze docela dobře provádět i v domácích podmínkách.

1. Posilování na stroji
Je potřeba si stroj vhodně nastavit tak, aby byl okraj sedátka přesně pod kolenem a podepření tak bylo v podkolenní jamce. Spodní válec, za který si zapíráte nohu, by měl být zhruba v úrovni kotníku, v ohybu mezi nohou a holení. Nesmí být vysoko na holeni, ani nízko na prstech u nohy. Také je nutné zajistit oporu pro záda, bedra musí být přitisknuta k opěrátku – žádné prohýbání v bedrech! Rukama se můžete přidržovat postranních úchytů, ale nepřitahujte se za ně, nepomáhejte si.

Posilování na stroji.

2. Posilování doma
Sedněte si na něco vyššího tak, abyste se nedotýkali nohama země (např. stůl) a na kotník si upevněte závaží (buď se dají koupit, nebo lze použít pytlíky s pískem, lyžáky atd.). Výborně lze využít i cvičící gumu, kterou uvážete kolem nohy od stolu a svého kotníku. (obr. č. 1)

Obrázek č. 1: Posilování v tělocvičně s gumou.

Jak posilovat?
Pohyb musí být plynulý, ne švihový a musí být prováděn opravdu jen stehenním svalem (viz. výše – neprohýbat se v zádech, nepomáhat si rukama). Není to závod o to, kolik toho uzvednete, důležitá je tu především kvalita pohybu! Je také pravděpodobné, že v každé poloze uzvednete jinou váhu, alespoň zezačátku. Určitě si ji upravujte dle potřeby. Rovnoměrného posílení všech hlav svalu docílíte změnou postavení špičky nohy.

Obrázek č. 2, 3 a 4: Posilování stehenního svalu - poloha a, b, c.

Tu můžete měnit do 3 poloh:
a)      Špička rovně, ke stropu – posilujete přímý sval stehenní (viz. obr. č. 2)
b)      Špička vtočená dovnitř, za palcem – posilujete vnější hlavu svalu (viz. obr. č. 3)
c)      Špička vytočená ven, za malíkem – posilujete vnitřní hlavu svalu (viz. obr. č. 4)

 

 

Brankářské vybavení: co by mělo splňovat a jak vybrat to správné?

7.1.2012 | VYBAVENÍ

Brankářské vybavení: co by mělo splňovat a jak vybrat to správné?
Speciální brankářské boty, novinka stará pár let, si rychle získaly velkou oblibu. — Foto: Martin Flousek

Můžete mít superrychlé ruce, skvělý pohyb v brankovišti, ale bez pořádné výstroje nebudete nikdy takovým brankářem, jakým byste mohli být. Jaká je funkce brankářského vybavení, jaké jsou možnosti jeho využití v rámci pravidel ČFbU a na co si dát při jeho nákupu pozor?
 

Brankářská funkce je vymezena diametrálními rozdíly ve vybavení a v pravidlech ve srovnání s hráči v poli. Brankář jako jediný aktivní aktér zápasu na hřišti nemá hokejku, naopak má povinnost mít na sobě helmu, dlouhé kalhoty a triko. Ostatní vybavení je jen na něm, podle pravidel ČFbU však nesmí být určeno k chytání střel a zakrývat více než tělo brankáře, totéž se týká ochranného vybavení.

Základní požadavky na výstroj jsou celkem zřejmé: kvalita provedení, volnost pohybu, cena, design a zabránění bolestivosti při činnosti v brance.

Primární funkcí výstroje je zabránit zranění brankáře a nepříjemným pocitům, které mohou působit na podvědomí a v budoucnu pak znemožnit, nebo zpomalit jeho reakci na konkrétní zákrok.

Každý brankář reaguje na podněty individuálně, někdo má nižší práh bolestivosti, a pokud si nevezme rukavice, má velký problém s chytáním střel dlaněmi. Pro někoho jsou, pokud chce minimalizovat tvorbu krevních podlitin, nutnou záležitostí vyztužené kraťasy v oblasti kyčlí nebo náloketníky.

Nepříjemnou zkušeností může být i kontakt prstů brankáře s florbalkami hráčů. Odřeniny, pohmožděniny nebo krevní výrony jsou zraněními, kterým lze často zabránit využitím rukavic.

Kalhoty mají co se týče šířky vypadat jako ty na snímku. Na brankáři by neměly viset, aby mu nepomáhaly v chytání.

Důležitý je vhodný výběr velikosti výstroje. Snahou je, aby vybavení při činnosti nepřekáželo a nebránilo gólmanovi tak v pohybu. Z důvodu většího tlumení nárazů míčku i většího zabraného prostoru si brankáři vybírají kalhoty a vršek trochu větší. Naopak ostatní části vybavení si standardně pořizují tak, aby je měli přitažené k tělu.

Podle výrobce se váha jednotlivých částí vybavení nejvíce liší u kalhot a masek a převážně u ochrany hlavy je nutné brát tuto skutečnost v potaz. Ne každému je totiž těžší maska při chytání příjemná…

Požadavkem na výstroj je i její celková prodyšnost. Brankář je totiž většinou navlečen do tří vrstev vrchních svršků a do dvou vrstev spodních, přičemž společně s pohybovou aktivitou dochází k přehřívání organismu, kterému se celé tělo brání pocením. Vhodné odpařování pak závisí na použitém materiálu, z nějž je brankářská výstroj vyrobena.

Navzdory ochrannému vybavení pociťují brankáři vyšší citlivost na střely, které směřují do oblasti jejich krku, vnitřních stran paží, předních stran stehen a bradavek. Rozhodně se na věcech na chytání nevyplatí šetřit. Záleží na četnosti a cílech v trénování, ale jakmile vybavení neposkytuje dostatečný komfort, neplní svou funkci…

Je běžné, že každý výrobce má svou profesionální kolekci, kolekci pro dospělé a řadu, která je určena pro mládežnické kategorie či školní florbal.

Grafické znázornění obliby značek brankářského vybavení u samotných gólmanů.

Mezi brankářské vybavení patří: 
Helma
Brankářský dres (triko)
Vesta
Náloketníky
Rukavice
Kalhoty
Suspenzor
Nákoleníky
Boty
Další ochranné vybavení (vycpávky na kyčelní kloub, na holeně…)
Oblečení pod vybavení (ribano, tepláky, triko, funkční prádlo …)

 

 

 
 

 

Poslední fotografie


Kontakt

Mail list



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 20192
Měsíc: 384
Den: 8