ých a akceptovaných termínů a jejich variant, rád bych se zmínil, že maséři i další fríčkaři rozeznávají základní fríčko (základ) a fríčko extrémní (extrém). Hranice mezi dvěma kategoriemi se posouvá a někdy smazává. Základní fríčko je jednodušší, má omezené portfolio cviků (tak třeba pět), dá se celkem brzo v základní formě naučit, zvládne jej širší okruh uživatelů, po dobrém zvládnutí se stává zbraní, lze jej zapojit a využít ve hře a nevyžaduje záhyb 3 cm. Extrémní fríčko zahrnuje těžší tríčky, je třeba jej více a častěji trénovat, do hry obvykle nelze zapojit zejména kvůli pohybu čepele nad úrovní kolen a pasu a akrobatickým prvkům (sed, leh, kotoul atd.) a vyžaduje nejlépe 3 cm. Každý florbalista (pro jednoduchost v mužském rodě, ale patří sem i florbalistky) si určitě vyzkoušel pinkání na hraně čepele. To se hodí i do hry například při tečování nebo zpracování skákajícího míče nebo pro diváky. Pinkání na hraně má několik podob. Může být jednoduché, s protočením čepele v ruce, zatím co míček je ve vzduchu, opsání kruhu kolem letícího míčku. Může být i složité s odrazem míčku do výšky nebo tím, že se pinká nízko nad čepelí ve vysoké rychlosti. Výška a rychlost se kombinuje nebo se zapojí otočka o 360 stupňů, jak je libo. Pinkání na hraně je efektivní v kombinaci s jinými triky. Pinkat lze nejenom na horní hraně a před sebou - variant je prostě mnoho: za zády, nad hlavou, mezi nohama a dokonce v omezeném rozsahu se zavázanýma očima, kdy borec spoléhá na jemný cit v dlani a rukou a pinká naslepo (fakt se to dá, viděl jsem to u letošního juniorského mistra na tréninku). Pinkání lze přesunou na hůl nebo na špunt hole a mezi jednotlivými místy kombinovat nebo dokonce odrazit míček i od těla. Jeden norský borec to ukázal na Czech Openu 2005. Škoda jen, že jeho portfolio triků bylo omezené a v krvi kolovalo české pivo, byl to bavič a naznačil, že žonglování má ve fríčku své místo. Přesto se paradoxně nejedná o vysoce hodnocený trik, ale patří do základního repertoáru fríčkaře a zvyšuje cit pro míček. Po pinkání přichází na řadu trik, který zkouší snad každý, od elévů po veterány. Je to „single“ neboli „basic swing“. Jedná se o jednoduchý švih z jedné strany na druhou (zleva doprava či naopak, podle toho, na kterou stranu hraješ), obvykle tak deset čísel nad zemí. V exhibicích je tento trik přechodovým a borci jej dělají metr nad zemí nebo nad hlavou nebo v leže nad sebou, prostě všelijak. Jeho základní charakteristikou je přesun z jedné strany na druhou v oblouku. Nejlepší je začínat z forhendu. Někdo to nacvičuje nejdříve na zemi, vodí míček na čepeli, opisuje před sebou oblouk, jako když seče trávu kosou. To je fajn, ve hře se to také hodí, ale můžeš začít rovnou. Důležité je, že pohyb začíná až za úrovní těla, nikoli před tělem, a hlavně v klidu, ne jako když tě někdo dloubne do boku nebo jinam. Po dobrém zvládnutí triku borci pohyb zkracují, ale ze začátku je třeba trpělivě a v klídku trénovat v plném rozsahu pohybu. Jakmile se ti to podaří na místě, zvedni hlavu, nedívej se na ruce ani míček a zkus udělat pár kroků do strany, dopředu nebo dozadu. V dalším stádiu začni normálně chodit do všech směrů a třeba popoběhni, zrychli nebo zpom
al. Základní švih můžeš dělat i jednou rukou (osobně jsem se jej naučil nejdříve jednou rukou) a přesunout jej do strany a začít běhat. Když se ti při tréninku smějí, nenechej se odradit. Trénovat fríčko můžeš kdekoli. Naše oblíbené místo je u výtahu na chodbě nebo v parku. No a když tento trik zvládneš, překvapíš během tréninku pěknou s týmem fríčkovou přihrávkou a vezmeš si trochu respektu zpět. Obrázek 1 ukazuje, kde musíš stát a kudy vést hůl s míčkem při nácviku základního švihu. Pokud hraješ nalevo, začni zleva. Pokud hraješ napravo, začni zprava. Obrázek 2 ukazuje variantu do běhu, pokud hraješ nalevo.
Je rozdíl, pokud je v brance muž, nebo žena? A když ano, tak v čem především? Na tyhle otázky hledali odpověď 3 oslovení experti. Trenér mnoha reprezentačních týmů a bývalý brankář Sokola Jaroměř Jaroslav Marks, brankář Mladé Boleslavi Ivan Ponomarev a gólmanka Martina Sitková, jež momentálně hájí barvy vítkovického béčka.
Jako první přináší svůj pohled trenér ženského a juniorského národního týmu Slovenska a také třetiligového Trutnova Jaroslav Marks. „Pokusím se definovat rozdíly v činnostech brankářů a brankářek. Nejprve musím předeslat, že jsem se speciálně tímto problémem nezabýval, že jsem nevycházel z žádných rozborů nebo statistik, ale že se jedná o mé postřehy z trenérského působení u různých družstev,“ přibližuje.
Jaroslav Marks má zkušenosti s oběma styly, vedl mužskou i ženskou reprezentaci.
Činnosti brankářů si Marks rozdělil podle metodiky a pokoušel se v nich najít rozdíly, nebo naopak shody v chytání mužů a žen. Tady jsou jeho závěry…
Základní postoj
„Je velmi individuální záležitostí, podstatné rozdíly v něm mezi muži a ženami nejsou.“
Pohyb
„Základní pohyb je pro obě skupiny opět bez větších rozdílů: brankáři se více snaží zabránit vstřelení branky všemi možnými i ‚nemožnými‘ způsoby. Také ve větší míře zachytávají míčky ve větší vzdálenosti kolem celé branky i mimo brankoviště.“
Chytání a vyrážení
„Brankáři mají rychlejší reakci na střely než brankářky. Důvodem toho je vyšší rychlost míčku u mužských kategorií a tedy i přizpůsobení se této rychlosti samotnými brankáři.“
Co se týče výšky, mají navrch muži. Liberecký Lukáš Bauer je toho vedle Ester Brunclíkové jasným důkazem.
Zmenšování střeleckého úhlu
„Rozdíly u mužů a žen v podstatě nejsou. Odlišnosti pocházejí jen z délky chytání, tedy z praxe. Čím více odchytaných zápasů s kvalitními soupeři (nebo na tréninku), tím lepší zmenšování střeleckého úhlu.“
Činnost při přečíslení a situaci 1-1
Viz výše.
Výhozy
„Zakládání útoku: u mužů jsou výhozy rychlejší, přesnější a ve větší míře i vhodnější z hlediska taktického použití.“
Činnost při standardních situacích
„Opět záleží na individualitě brankáře a především na jeho zkušenostech a jeho schopnostech řídit slovně celou obrannou činnost. Přesto bych se klonil k názoru, že muži dokážou (především při samostatných nájezdech) lépe číst soupeře, ‚nabízet‘ mu snadné skórování, kterému se snaží vzápětí zabránit.“
Shrnutí
„Obecně tedy podle mě není mnoho zásadních rozdílů v chytání mužů a žen. Daleko podstatnější jsou individuální schopnosti, tréninková píle, zájem o chytání a s tím související. přemýšlení o hře, ‚čtení‘ hry soupeřů a především jeho hráčských individualit a snaha neustále se zlepšovat.“
Bolestem kolen lze zabránit posilováním svalů na nohou. Co a jak správně dělat?
25.1.2012 | FYZIOTERAPIE
O kolenním kloubu už máte alespoň částečnou představu. Pustíme se tedy do praxe – vzniku bolestí kloubu lze předejít, nebo je zmírnit, správným tréninkem. Jaké prvky v něm nesmějí chybět a jak mají být správně prováděny?
Do správného tréninku brankáře by mělo patřit:
1. rovnoměrné posilování svalů dolních končetin
2. důkladné protažení svalů dolních končetin
3. balanční cvičení – senzomotorická stimulace
4. kompenzační cvičení čili sport nezatěžující kolena
5. dostatečný odpočinek, relaxace
6. taping, kinesiotaping (při už vzniklých obtížích)
Začneme s posilováním svalů dolních končetin, které je bezesporu nesmírně důležitým prvkem tréninku. Tyto svaly jsou při chytání využívány asi nejvíce, ale také nerovnováha mezi nimi, nebo jejich částmi, může vést k bolestem kolen. (viz. předchozí články)
Čtyřhlavý sval stehenní (m.quadriceps femoris)
Tento sval působí především napnutí v koleni (extenzi), pokrčení (flexi) v kyčli a zajišťuje stabilitu čéšky. Proto při jeho posilování musíme dbát na vyváženost a posilovat všechny jeho hlavy rovnoměrně. Největší práci budete mít s hlavou vnitřní, která je právě tou nejdůležitější částí svalu pro stabilitu čéšky, ale i celého kolene. Bývá nejslabší, a i když ji posilujete, má stále tendenci slábnout, takže musíte být opravdu důslední a cvičit cíleně.
Klasickým posilovacím cvikem na čtyřhlavý sval stehenní je tzv. předkopávání, které určitě z posilovny znáte. Ten, kdo nemá možnost chodit do posilovny, nemusí zoufat, protože tento cvik lze docela dobře provádět i v domácích podmínkách.
1. Posilování na stroji
Je potřeba si stroj vhodně nastavit tak, aby byl okraj sedátka přesně pod kolenem a podepření tak bylo v podkolenní jamce. Spodní válec, za který si zapíráte nohu, by měl být zhruba v úrovni kotníku, v ohybu mezi nohou a holení. Nesmí být vysoko na holeni, ani nízko na prstech u nohy. Také je nutné zajistit oporu pro záda, bedra musí být přitisknuta k opěrátku – žádné prohýbání v bedrech! Rukama se můžete přidržovat postranních úchytů, ale nepřitahujte se za ně, nepomáhejte si.
Posilování na stroji.
2. Posilování doma
Sedněte si na něco vyššího tak, abyste se nedotýkali nohama země (např. stůl) a na kotník si upevněte závaží (buď se dají koupit, nebo lze použít pytlíky s pískem, lyžáky atd.). Výborně lze využít i cvičící gumu, kterou uvážete kolem nohy od stolu a svého kotníku. (obr. č. 1)
Obrázek č. 1: Posilování v tělocvičně s gumou.
Jak posilovat?
Pohyb musí být plynulý, ne švihový a musí být prováděn opravdu jen stehenním svalem (viz. výše – neprohýbat se v zádech, nepomáhat si rukama). Není to závod o to, kolik toho uzvednete, důležitá je tu především kvalita pohybu! Je také pravděpodobné, že v každé poloze uzvednete jinou váhu, alespoň zezačátku. Určitě si ji upravujte dle potřeby. Rovnoměrného posílení všech hlav svalu docílíte změnou postavení špičky nohy.
Obrázek č. 2, 3 a 4: Posilování stehenního svalu - poloha a, b, c.
Tu můžete měnit do 3 poloh:
a) Špička rovně, ke stropu – posilujete přímý sval stehenní (viz. obr. č. 2)
b) Špička vtočená dovnitř, za palcem – posilujete vnější hlavu svalu (viz. obr. č. 3)
c) Špička vytočená ven, za malíkem – posilujete vnitřní hlavu svalu (viz. obr. č. 4)
Brankářské vybavení: co by mělo splňovat a jak vybrat to správné?
7.1.2012 | VYBAVENÍ
Můžete mít superrychlé ruce, skvělý pohyb v brankovišti, ale bez pořádné výstroje nebudete nikdy takovým brankářem, jakým byste mohli být. Jaká je funkce brankářského vybavení, jaké jsou možnosti jeho využití v rámci pravidel ČFbU a na co si dát při jeho nákupu pozor?
Brankářská funkce je vymezena diametrálními rozdíly ve vybavení a v pravidlech ve srovnání s hráči v poli. Brankář jako jediný aktivní aktér zápasu na hřišti nemá hokejku, naopak má povinnost mít na sobě helmu, dlouhé kalhoty a triko. Ostatní vybavení je jen na něm, podle pravidel ČFbU však nesmí být určeno k chytání střel a zakrývat více než tělo brankáře, totéž se týká ochranného vybavení.
Základní požadavky na výstroj jsou celkem zřejmé: kvalita provedení, volnost pohybu, cena, design a zabránění bolestivosti při činnosti v brance.
Primární funkcí výstroje je zabránit zranění brankáře a nepříjemným pocitům, které mohou působit na podvědomí a v budoucnu pak znemožnit, nebo zpomalit jeho reakci na konkrétní zákrok.
Každý brankář reaguje na podněty individuálně, někdo má nižší práh bolestivosti, a pokud si nevezme rukavice, má velký problém s chytáním střel dlaněmi. Pro někoho jsou, pokud chce minimalizovat tvorbu krevních podlitin, nutnou záležitostí vyztužené kraťasy v oblasti kyčlí nebo náloketníky.
Nepříjemnou zkušeností může být i kontakt prstů brankáře s florbalkami hráčů. Odřeniny, pohmožděniny nebo krevní výrony jsou zraněními, kterým lze často zabránit využitím rukavic.
Kalhoty mají co se týče šířky vypadat jako ty na snímku. Na brankáři by neměly viset, aby mu nepomáhaly v chytání.
Důležitý je vhodný výběr velikosti výstroje. Snahou je, aby vybavení při činnosti nepřekáželo a nebránilo gólmanovi tak v pohybu. Z důvodu většího tlumení nárazů míčku i většího zabraného prostoru si brankáři vybírají kalhoty a vršek trochu větší. Naopak ostatní části vybavení si standardně pořizují tak, aby je měli přitažené k tělu.
Podle výrobce se váha jednotlivých částí vybavení nejvíce liší u kalhot a masek a převážně u ochrany hlavy je nutné brát tuto skutečnost v potaz. Ne každému je totiž těžší maska při chytání příjemná…
Požadavkem na výstroj je i její celková prodyšnost. Brankář je totiž většinou navlečen do tří vrstev vrchních svršků a do dvou vrstev spodních, přičemž společně s pohybovou aktivitou dochází k přehřívání organismu, kterému se celé tělo brání pocením. Vhodné odpařování pak závisí na použitém materiálu, z nějž je brankářská výstroj vyrobena.
Navzdory ochrannému vybavení pociťují brankáři vyšší citlivost na střely, které směřují do oblasti jejich krku, vnitřních stran paží, předních stran stehen a bradavek. Rozhodně se na věcech na chytání nevyplatí šetřit. Záleží na četnosti a cílech v trénování, ale jakmile vybavení neposkytuje dostatečný komfort, neplní svou funkci…
Je běžné, že každý výrobce má svou profesionální kolekci, kolekci pro dospělé a řadu, která je určena pro mládežnické kategorie či školní florbal.
Grafické znázornění obliby značek brankářského vybavení u samotných gólmanů.
Mezi brankářské vybavení patří:
Helma
Brankářský dres (triko)
Vesta
Náloketníky
Rukavice
Kalhoty
Suspenzor
Nákoleníky
Boty
Další ochranné vybavení (vycpávky na kyčelní kloub, na holeně…)
Oblečení pod vybavení (ribano, tepláky, triko, funkční prádlo …)
